O knize: rok / - Vezmu je. - Řekla mulatka s dlouhými kudrnatými vlasy až k pasu. - Nedostanou se tam. - řekl Pán. - Zkusím to. – Sofia zvedla tvář ke světlu, kde byly vidět Jeho obrysy. Ona Ho neviděla, ale On se podíval na její krásnou tvář. Byla jedním z jeho nejoblíbenějších stvoření. Do její citlivé duše vložil lásku a soucit a nyní si užíval svého výtvoru. - Nebudu je šetřit. A to znamená i vy. – připomněl jí. - Já vím. - odpověděla. - Oni ti nevolají. Proč k nim chodíš? – Požádal, aby si vychutnal odpověď, kterou znal. "Protože mě potřebují," zněl její hlas, "abych je vedl k Tobě."…